Oslovujme děti jménem

Nedávno jsem se zamyslela nad tím, proč mi někteří kamarádi neřeknou jménem ani po těch dlouhých letech, co se známe. Ne, že by mi to vadilo, ale přeci jen v hovoru, pokud Vás někdo občas jen tak mimochodem osloví jménem, připadá Vám vaše vzájemná konverzace jaksi adresnější a zanícenější. Zaměřila jsem se na to a došla k jednoduchému závěru, který mi kamarádi potvrdili nezávisle na sobě-rodiče a jejich nejbližší si pro ně vždy našli nějakou přezdívku, zdrobnělinu.
Jakkoli jsou děti sladké a my je máme tendenci v těch "sladkých" momentech nazývat jakkoli(jen ne jejich jménem), nezapomínejme na to, že budeme-li používat jejich jména pokuze v případě, že je budeme kárat, nebo k nim "morálně" a vážně promlouvat, jednoduše si spojí vyslovení svého jména s něčím špatným, negativním. Následně poté budou mít sami problém adresovat své kamarády, příbuzné, známé. Přeci i chválíme-li naše ratolesti, zní to stejně pěkne, řekneme-li: "moc pěkně ses naučila držet tu vidličku, Jani", místo: "ty jsi taková šikulka, ňufinko, pupíčku, mufíčku....navíc se potom děti cítí jaksi dospěleji, nemyslíte? :o)

Kaštánky, kaštánky, co vámi?

Colleen dnes s dětmi v rámci arts and crafts vyráběli marionetky z kaštanů. Moc se jim povedly, děti z nich byly nadšené a ještě je použijeme v pondělí v Theatre class!Tady se podívejte na inspiraci a zkuste to doma také! http://madebyjoel.blogspot.com/2010/05/marionette.html