Nedávno jsem se zamyslela nad tím, proč mi někteří kamarádi neřeknou jménem ani po těch dlouhých letech, co se známe. Ne, že by mi to vadilo, ale přeci jen v hovoru, pokud Vás někdo občas jen tak mimochodem osloví jménem, připadá Vám vaše vzájemná konverzace jaksi adresnější a zanícenější. Zaměřila jsem se na to a došla k jednoduchému závěru, který mi kamarádi potvrdili nezávisle na sobě-rodiče a jejich nejbližší si pro ně vždy našli nějakou přezdívku, zdrobnělinu.
Jakkoli jsou děti sladké a my je máme tendenci v těch "sladkých" momentech nazývat jakkoli(jen ne jejich jménem), nezapomínejme na to, že budeme-li používat jejich jména pokuze v případě, že je budeme kárat, nebo k nim "morálně" a vážně promlouvat, jednoduše si spojí vyslovení svého jména s něčím špatným, negativním. Následně poté budou mít sami problém adresovat své kamarády, příbuzné, známé. Přeci i chválíme-li naše ratolesti, zní to stejně pěkne, řekneme-li: "moc pěkně ses naučila držet tu vidličku, Jani", místo: "ty jsi taková šikulka, ňufinko, pupíčku, mufíčku....navíc se potom děti cítí jaksi dospěleji, nemyslíte? :o)
neděle 7. listopadu 2010
středa 3. listopadu 2010
Kaštánky, kaštánky, co vámi?
Colleen dnes s dětmi v rámci arts and crafts vyráběli marionetky z kaštanů. Moc se jim povedly, děti z nich byly nadšené a ještě je použijeme v pondělí v Theatre class!Tady se podívejte na inspiraci a zkuste to doma také! http://madebyjoel.blogspot.com/2010/05/marionette.html
úterý 7. září 2010
Stages of English As Witnessed by an ESL Teacher
As we begin our second year of school and I see the children come back from their summer holidays, I am so happy to find that they haven't forgotten all of their English! In fact, with many of the students I am seeing a new stage of English.
The first stage, as I see it, is understanding what a different language is. Many children come to school never having interacted with someone who spoke another language. They don't quite know what to make of me! I can see on their faces, "Is she crazy? Is she stupid? What's wrong with her?" but they quickly understand that I'm just speaking another language. In the second stage, the children are a bit like parrots. They listen to what I am saying, and say it back to me. They learn the different options to answer questions like yes and no, good and bad. During this phase, they are little sponges, absorbing all of the English they hear and saving it for later. Many of our students are now entering a third phase of language development. They are putting together the words they know to express themselves. Instead of being passive and answering questions, they are now asking them! Of course, their questions are far from perfect, but I can often understand what they are asking and help them to phrase it better. A few weeks ago, one student asked, "Truck down?" while pointing at a truck on a shelf. This week, another student asked me, "Is tunnel? Nooo! Help, please?" which meant, "Can you help me make a tunnel?" I've also started to hear, "To house, yes?" for "Can I take this home?" I can't express with words how excited it makes me to hear them putting together their own thoughts. Maybe, one of them would say, "English is good? Yesssss!"
The first stage, as I see it, is understanding what a different language is. Many children come to school never having interacted with someone who spoke another language. They don't quite know what to make of me! I can see on their faces, "Is she crazy? Is she stupid? What's wrong with her?" but they quickly understand that I'm just speaking another language. In the second stage, the children are a bit like parrots. They listen to what I am saying, and say it back to me. They learn the different options to answer questions like yes and no, good and bad. During this phase, they are little sponges, absorbing all of the English they hear and saving it for later. Many of our students are now entering a third phase of language development. They are putting together the words they know to express themselves. Instead of being passive and answering questions, they are now asking them! Of course, their questions are far from perfect, but I can often understand what they are asking and help them to phrase it better. A few weeks ago, one student asked, "Truck down?" while pointing at a truck on a shelf. This week, another student asked me, "Is tunnel? Nooo! Help, please?" which meant, "Can you help me make a tunnel?" I've also started to hear, "To house, yes?" for "Can I take this home?" I can't express with words how excited it makes me to hear them putting together their own thoughts. Maybe, one of them would say, "English is good? Yesssss!"
úterý 10. srpna 2010
Časem zpátky do pohádky – středověké slavnosti
Rádi byste zažili atmosféru středověku a ještě se mile s dětmi pobavili?
Vyrazte na výlet směr Staré Hrady, až do konce září máte možnost vyzkoušet na vlastní kůži, jak to dříve fungovalo.
Na nádvoří hradu potkáte, rytíře, kejklíře hudebníky, břišní tanečnice s hadem, čarodějnice a jiné .. Je libo čarodějnický kurz, není problém, tak tatínkové i maminky mohou pocítit na vlastní kůži, jaké to je být zavřen v kleci a čekat na ortel, i mně tato zkušenost nedobrovolně potkala a posléze jsem létala na koštěti po celém nádvoří, nikoho čarodějnický mág neušetří. Děti ty jsou nadšené, kdy a kde mohou vidět, že i my dospělí někoho posloucháme.
Dále je tu možnost prohlídka hradu, kde o pohádkové bytosti též není nouze a v závěru si můžete zakoupit suvenýry, které nejvíce ocení právě děti a když odcházíte hlavní branou směr domů a vidíte úsměv malých dětí ve tváři, tak i vy jste spokojeni, že výlet se vydařil.
Vyrazte na výlet směr Staré Hrady, až do konce září máte možnost vyzkoušet na vlastní kůži, jak to dříve fungovalo.
Na nádvoří hradu potkáte, rytíře, kejklíře hudebníky, břišní tanečnice s hadem, čarodějnice a jiné .. Je libo čarodějnický kurz, není problém, tak tatínkové i maminky mohou pocítit na vlastní kůži, jaké to je být zavřen v kleci a čekat na ortel, i mně tato zkušenost nedobrovolně potkala a posléze jsem létala na koštěti po celém nádvoří, nikoho čarodějnický mág neušetří. Děti ty jsou nadšené, kdy a kde mohou vidět, že i my dospělí někoho posloucháme.
Dále je tu možnost prohlídka hradu, kde o pohádkové bytosti též není nouze a v závěru si můžete zakoupit suvenýry, které nejvíce ocení právě děti a když odcházíte hlavní branou směr domů a vidíte úsměv malých dětí ve tváři, tak i vy jste spokojeni, že výlet se vydařil.
úterý 20. července 2010
4 kroky jak zastavit výbuch hněvu
1. Vypadejte znuděně
Většinou, pokud dítě spustí na veřejnosti, cítíme stud. Většina lidí kolem však s námi soucítí.
Stud nás vede k pocitu zuřivosti, což je přesně to, co v nás podle dítěte má vzbudit. Když budete vypadat znuděně, překvapíte dítě svou reakcí, se kterým pak můžete jednat efektivněji.
2. Neříkejte hned "ne"
Prevence je lepší než léčba. Někteří rodiče se ukvapují hned říkat ne a tím hněv dítěte zhoršují. Ne se dá říci i jinak, ukázat dítěti, že jste na jeho straně, například: Taky bych ti to chtěla koupit je to ale bohužel příliš drahé.
3. Dostaňte to z dítěte "fyzicky"
Tím nemyslím fyzický trest, ale jednoduše princip toho, že dítěti se během hněvu vyprodukuje adrenalin, který je připraven pomoci dítěti jeho vztek podpořit. Zbavte se tohoto adrenalinu, skákejte s dítětem, běhejte, vyprostěte z něho energii, pomůže mu to vypořádat se se situací.
4. Nechte dítě svůj čin odškodnit
To, že trestáme děti za špatné chování, nemusí být vždy nejlepší důsledek. Stejná zpráva "udělal jsem něco špatně" se k nim dostane, i když je nechámě, ať své chování kompenzují. Nechte děti udělat neco pěkného a zdůrazněte, že je to odškodnění za jejich dřívější chybné chování.
z článku psychologies.co.uk
Většinou, pokud dítě spustí na veřejnosti, cítíme stud. Většina lidí kolem však s námi soucítí.
Stud nás vede k pocitu zuřivosti, což je přesně to, co v nás podle dítěte má vzbudit. Když budete vypadat znuděně, překvapíte dítě svou reakcí, se kterým pak můžete jednat efektivněji.
2. Neříkejte hned "ne"
Prevence je lepší než léčba. Někteří rodiče se ukvapují hned říkat ne a tím hněv dítěte zhoršují. Ne se dá říci i jinak, ukázat dítěti, že jste na jeho straně, například: Taky bych ti to chtěla koupit je to ale bohužel příliš drahé.
3. Dostaňte to z dítěte "fyzicky"
Tím nemyslím fyzický trest, ale jednoduše princip toho, že dítěti se během hněvu vyprodukuje adrenalin, který je připraven pomoci dítěti jeho vztek podpořit. Zbavte se tohoto adrenalinu, skákejte s dítětem, běhejte, vyprostěte z něho energii, pomůže mu to vypořádat se se situací.
4. Nechte dítě svůj čin odškodnit
To, že trestáme děti za špatné chování, nemusí být vždy nejlepší důsledek. Stejná zpráva "udělal jsem něco špatně" se k nim dostane, i když je nechámě, ať své chování kompenzují. Nechte děti udělat neco pěkného a zdůrazněte, že je to odškodnění za jejich dřívější chybné chování.
z článku psychologies.co.uk
pátek 2. července 2010
Mluvit s předškoláky o sexu?
Často se setkávám s otázkou rodičů, kdy a jak je vhodné se s dětmi začít bavit o sexu. Mnoho dětí má mladší sourozence, nebo v jejich okolí je nějaká nastávající maminka. Dříve nebo později se dítě začne ptát, jak se do bříška dostalo, co je to pindík, proč holčíčky čůrají jinak atd. Odpověď na to, kdy začít, neexistuje. Jen vy znáte své dítě nejlíp a dokážete vycítit, kdy se opravdu zajímá, kdy je čas začít vysvětlovat.
Bylo by jednoduché dítě odbít větou, třeba: To jsou hloupé otázky, nebo To tě ještě nemusí zajímat. Jenže jediné, čeho tím docílíme je, že toto téma se stane tabu, dítě se s námi přestane o tématu bavit a informace bude hledat jinde. A to je škoda, protože nikdy nevíte, na jaké "zaručené informace" dítě natrefí.
Buďte upřímní, nepoužívejte eufemismů, nazývejte části těla správnými jmény.
V šesti letech si začne být dítě dobře vědomé rozdílů v částech mužského a ženského těla, začne mít otázky. Zkuste nejdříve zpovídat dítě sami. Dozvíte se, jestli náhodou neslyšelo něco ve školce, u kamarádů, jestli si neudělalo špatnou představu. Pokud budou mít opravdu zájem, doporučuji pořídit knihu s obrázky a vysvětlit dítěti základy. Nezapomeňte, že mluvení o sexu bude ještě dlouho otevřenou konverzací, nebraňte se kdykoli dítěti poskytnout informace, které chce znát.
Pro děti od 3-10 let mohu doporučit knihu How babies are made: http://www.amazon.com/How-Babies-Made-Andrew-Andry/dp/0809408392
Bohužel v češtině jsem podobnou knihu ještě neobjevila.
Jana
Bylo by jednoduché dítě odbít větou, třeba: To jsou hloupé otázky, nebo To tě ještě nemusí zajímat. Jenže jediné, čeho tím docílíme je, že toto téma se stane tabu, dítě se s námi přestane o tématu bavit a informace bude hledat jinde. A to je škoda, protože nikdy nevíte, na jaké "zaručené informace" dítě natrefí.
Buďte upřímní, nepoužívejte eufemismů, nazývejte části těla správnými jmény.
V šesti letech si začne být dítě dobře vědomé rozdílů v částech mužského a ženského těla, začne mít otázky. Zkuste nejdříve zpovídat dítě sami. Dozvíte se, jestli náhodou neslyšelo něco ve školce, u kamarádů, jestli si neudělalo špatnou představu. Pokud budou mít opravdu zájem, doporučuji pořídit knihu s obrázky a vysvětlit dítěti základy. Nezapomeňte, že mluvení o sexu bude ještě dlouho otevřenou konverzací, nebraňte se kdykoli dítěti poskytnout informace, které chce znát.
Pro děti od 3-10 let mohu doporučit knihu How babies are made: http://www.amazon.com/How-Babies-Made-Andrew-Andry/dp/0809408392
Bohužel v češtině jsem podobnou knihu ještě neobjevila.
Jana
čtvrtek 24. června 2010
Children and Numbers
Here's a little trick to try with your two-year-old:
Put a pile of object in front of him, it doesn't matter what, as long as they are all the same--blocks, coins, cards, anything he can pick up a bunch of at once.
You know he can count to ten really well, right? So, ask him to hand you one thing. Did he? Of course he did! Now, ask him to hand you two. Chances are, he just picked up a handful of things. If you ask him if it is really two, he might justify it a few ways. He will count with you, "one, two, three, four, five;" but even if he counts five things, he will still say he has two. Or maybe, on his own, he will count "one, two, two, two, two, two" just to show you that there are two things. So why is it that he can count to ten but doesn't know what numbers mean?
It turns out that our natural way of thinking of numbers is not the way that adults in our cultures do. We learn that the difference between one and two is one; this is the same difference as between eight and nine. But this is not how our brains first process numbers! As toddlers, we think in logarithms--a kind of math that is much more complicated to us now than our counting system. In logarithms, the difference between one and two is huge! You had only one thing, and now you've got double that. When you already have eight things, having nine isn't such a big deal--so the difference is smaller. This is how your child is thinking about numbers until around the age of three or three and a half. The way that we do math is basically just a trick we have taught ourselves. There are still some cultures in this world where people don't use counting numbers, but instead use logarithms. So, when you get frustrated that he can't give you two items, remember that it is because he is doing much more complicated math in his head than you are!
Based on WNYC's Radiolab podcast entitled "Numbers" which you can listen to here: http://www.wnyc.org/shows/radiolab/
Put a pile of object in front of him, it doesn't matter what, as long as they are all the same--blocks, coins, cards, anything he can pick up a bunch of at once.
You know he can count to ten really well, right? So, ask him to hand you one thing. Did he? Of course he did! Now, ask him to hand you two. Chances are, he just picked up a handful of things. If you ask him if it is really two, he might justify it a few ways. He will count with you, "one, two, three, four, five;" but even if he counts five things, he will still say he has two. Or maybe, on his own, he will count "one, two, two, two, two, two" just to show you that there are two things. So why is it that he can count to ten but doesn't know what numbers mean?
It turns out that our natural way of thinking of numbers is not the way that adults in our cultures do. We learn that the difference between one and two is one; this is the same difference as between eight and nine. But this is not how our brains first process numbers! As toddlers, we think in logarithms--a kind of math that is much more complicated to us now than our counting system. In logarithms, the difference between one and two is huge! You had only one thing, and now you've got double that. When you already have eight things, having nine isn't such a big deal--so the difference is smaller. This is how your child is thinking about numbers until around the age of three or three and a half. The way that we do math is basically just a trick we have taught ourselves. There are still some cultures in this world where people don't use counting numbers, but instead use logarithms. So, when you get frustrated that he can't give you two items, remember that it is because he is doing much more complicated math in his head than you are!
Based on WNYC's Radiolab podcast entitled "Numbers" which you can listen to here: http://www.wnyc.org/shows/radiolab/
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)